Mrazák

Drazí mladí přátelé. Je to pro mě neuvěřitelná chvíle.Předevčírem  jsem se konečně dostal na signaly. Proběhla registrace a následná autorizace a já konečně můžu plně objevovat velkolepost tohoto gigantu jež jsou Signaly.

Můj drahý, věrný druh ve službě na Vesmíru Pája Šimon je toho strůjce.Pořád mi to pernamentně připomínal a kladl na srdce až už jsem si někdy říkal, že fakt není asi normoš. Ale co. Dosáhl svýho a já jsem teď tomu neskonale rád.

Tento vejkend se u nás na centru teda děli věci.Mimo toho, že tady proběhlo vikariátko rychnovský mládeže, tak se sjela též většina bejvalejch týmáku co na Vesmíru kdy sloužili. Momentů a krásnejch situací bolo spousta, ale dnes se mi vryl nějako do paměti jeden prožitek na kterej se jen tak nezapomíná. Opravdu teď s Pájou cítíme, že jeho odchod už je vážně na spadnutí a tak nějako se to projevuje v našich nenadálých podnicích po domě jenž se povětšinou projevují velmi exoticky a samotný stav nás obou v daných chvílích je velice na pováženou, protože naše bránice nestíhaj. Dnes jsem ve skladu jídla opravdu myslel, že umírám, protože takovou hlínu už jsem za poslední den vážně nezažil :). Naše drahé týmačky nás zamkly na dva západy a my jsme se stali vězni skladu. V první chvíli jsem myslel, že vyrazím dveře, tak nějak z principu:) , ale najednou nám to s Pájou došlo. Kam se člověk podíval, tak byly dobra jenž Hospodin sesílal už našim otcům. A to jsem den předtím , když jsem hrál při obědě Manu ještě vůbec netušil, že ji pošle tak hojně a v tak krásnou formou :). Naše bříška se začaly  plniti a my jen zírali, co snesem. No jo. Ale po delší chvíli, kdy jsme zjistili, že už nejde po fyzický stránce pokračovat, tak to přišlo.  Spanilej nápad mýho druha a to, že mě narve do mrazáku. Máme je tam tři kluky. Fakt to normálně šlo. Všechny zbytečný věci z něj jsme vyndali a vznikl neuvěřitelnej prostor. No normálně jsem sem tam vlezl tak nějako na milimetry a pak tam vlezl i Pája a zas já a zas Pája......  Bavili jsme se. Ale asi to nejde chápat. Pro nás to v tu chvíli znamenalo strašně moc. Pak jsme narvali ledničku do dveří a vylezli bočním okínkem. No kůlna. Mám z toho radost :)  Pax p.